Kritéria, časté dotazy, pravidla
Prezentování je komplexní dovednost, která spojuje několik desítek ne-li stovek aspektů, které musí řečník ovládat, aby dokázal svou myšlenku správně předat publiku. Hodnotit kvalitu tak náročného úkolu není vůbec snadné. Rozřadili jsme proto většinu těchto aspektů do osmi velkých kategorií, ve kterých prezentace hodnotíme. Každá kategorie tvoří 10 % celkového hodnocení s výjimkou hlavní myšlenky a projevu, které jsou natolik důležité, že ovlivní finální hodnocení z 20 %. V následujících záložkách najdete shrnutí každé z těchto kategorií a co může ovlivňovat počet bodů v nich udělených.
V první řade jde o to, aby měl tým dobrý přehled o tématu a rozuměl svým vlastním slovům. V tématu by se neměl nikdo zamotat, třeba kvůli nejasnému vysvětlení nebo nenávaznosti textu. Během správné prezentace publikum dokáže snadno pochopit, co prezentující říká a kam směřuje. Při vysvětlování složitých témat a myšlenek má publikum dostatek času k jejich pochopení.
Pokud tým předává fakta, data, nevlastní obrázky, nebo jiné informace, které si sami nevymysleli, je třeba s nimi uvést i jejich zdroj. Zdroje by měly být rozmanité a ověřené. Nejpohodlnější způsob, jak předkládat původ informací, je již při jejich sdělování (ať už slovně, nebo jako poznámka pod čarou). I v takovém případě by ale nemělo chybět i shrnutí zdrojů na konci. Pokud prezentace obsahuje pouze vlastní tvorbu (vymyšlené informace, vlastní obrázky atp.), je důležité tuto informaci zmínit. V takovém případě tým nepřichází o žádné body.
Tým dané téma zpracoval nekonvenčně a svým nápadem se odlišuje od zbytku. Nejlepší je, když se zaměří na něco, co jinde nezaznělo nebo se věnuje něčemu, co nikdo nečeká. Je ale nutné dávat si pozor, aby se tým neoddálil od vybraného tématu moc daleko. Pořád by napříč celou prezentací mělo být jasné, které téma si vybrali.
Originální samozřejmě nemusí být jen téma nebo obsah. Prezentace se může výrazně odlišovat i jinou formou, například vizuálním zpracováním, formou projevu, přístupem a tisícem dalších aspektů. Čím více tým a jeho prezentace vyčnívá, tím lépe si ho publikum zapamatuje. Jen je třeba zůstat v limitech a nenechat originalitu přerůst ve vulgárnost nebo nepříjemné situace.
Za každou prezentací musí stát velká hlavní myšlenka. S potleskem musí publikum jasně vědět, co se naučili a jaké vědomosti si s sebou vzít domů, i kdyby to měla být jenom jedna věta. Přítomnost hlavní myšlenky by měla být viditelná napříč celou prezentací, od obsahu slidů po ústní projev. Na to, aby hlavní myšlenku publikum pochopilo, by nemělo být třeba ji přímo vyslovit, protože by se měl prezentující tým postarat o to, aby z prezentace sama vyplývala.
I ten nejlepší nápad ale nemusí uspět, pokud míří na špatné publikum. Proto se do této kategorie počítá i to, jestli obsah odpovídá své cílové skupině a jestli je nějak relevantní pro diváky.
Vzhled prezentace je to první, co publikum zaujme a měl by to reflektovat. Vizuální stránka prezentace prezentující tým nesmí překřičet, jenom ho doplňuje. Prezentace je úhledně graficky zpracovaná a její forma odpovídá publiku. Správně vede pozornost diváka a podporuje myšlenky, které její obsah předává. Zároveň je zřejmé, že si s grafikou dal tým záležet a že jí vytvořil na míru své prezentaci. Celá prezentace by měla být graficky jednotná – jakékoliv dva slidy musí očividně na první pohled patřit do stejné prezentace.
Tato kategorie úzce souvisí s vizuální atraktivitou. Prezentace by totiž neměla být jenom pěkná, ale i srozumitelná. Písmo by nemělo být moc malé, nebo naopak moc velké a font by měl být konzistentní a jednoduše čitelný. Barvy zase nesplývají dohromady a nebijí diváka do očí. Obrázky a ilustrace jsou kvalitní, do celé struktury zapadají a nenarušují svým umístěním pozornost. Textu by nemělo být moc, ale ani málo a neměly by v něm být žádné gramatické ani pravopisné chyby. Tým by při vytváření měl přemýšlet nad tím, že jejich prezentace bude promítaná na dataprojektoru a její vizuál tak nebude stejný jako na monitoru.
Projev je tou nejdůležitější složkou celé prezentace. Prezentující se musí vyjadřovat srozumitelně – musí být dobře slyšet po celé místnosti, správně artikulovat, pracovat s tempem, intonací a dynamikou. Projev by měl být plynulý bez výplňkových slov a konzistentní ve své spisovnosti. Nespisovný projev by měl být stále slušný a kontext celé prezentace by měl volbu nespisovného či hovorového jazyka dobře opodstatňovat a podporovat. Vše, co tým říká, by mělo být přirozené a nestrojené, přesto ale připravené a správně formulované. Jednotlivé věty musí dávat smysl a vzájemně na sebe navazovat. U všech členů týmu by měl projev být jednotný.
Gesta a pohyby po pódiu jsou prováděny za nějakým účelem a zároveň nevypadají uměle. Řečníci při prezentování i mimo něj pracují se svým tělem a prostorem kolem sebe. Nebojí se předstoupit před publikum, neschovávají se za stoly, nejsou přilepení ke stěně za nimi. Prezentující navazují oční kontakt se svým publikem a reflektují emoce, které předávají svým mluveným projevem.
Členové týmu prezentují jako jeden řečník – přirozeně na sebe navazují a explicitně si nepředávají slovo umělými frázemi. Členové moc nemluví vzájemně jeden na druhého, jejich pozornost by měla být věnována předně publiku. Všichni v týmu mluví přibližně stejně dlouho.
Je důležité, aby se publikum cítilo součástí prezentace a ne jen jako pozorovatel dění na pódiu. Tým by měl s publikem interagovat a vtáhnout je do děje skrze něco, co udělají sami diváci (např. odpovídání na dotazy, drobné úkoly, nenáročné fyzické aktivity atp.). Dotazy pro diváky jsou srozumitelné a je zřetelné, že prezentující očekává odpověď. Otázky nejsou příliš složité a agresivní, ale zároveň ani moc jednoduché nebo pasivní a reakce na odpovědi strojené. S porotci je zacházeno stejně jako s ostatními členy publika. Je také důležité, aby interakce s publikem měla dobrý důvod. Když tým například dostane od diváka odpověď, měl by s ní pracovat a ne za ni jen poděkovat a jít dál.
Odpovědi na otázky poroty a publika si narozdíl od prezentace nelze předem připravit. Reakce na dotazy jsou pravou zkouškou profesionality prezentujících. Projev během odpovídání musí zůstat konzistentní a každý ze členů týmu by se na něm měl podílet podobným dílem. Samozřejmě by měla být poskytnuta uspokojivá a relevantní odpověď podpořená vhodnými argumenty. Řečník by se měl ujistit, že otázku zodpověděl a dotazující již kolem své otázky nemá nejasnosti. Odpovědi na dotazy by měly být pravdivé a podložené. Pokud si tým není jistý, nebo odpověď nezná, musí to náležitě komunikovat. V takovém případě neztrácí body v této sekci, ale může ztratit body za práci s informacemi.
Časté dotazy a najasnosti
K čemu porotcům slouží hodnotící arch?
Každý porotce má jak na kreajských kolech, tak na Grandfinále k dispozici hodnotící arch a prázdné papíry na poznámky. Většina porotců si během prezetací píše poznámky, aby věděli, co který tým jak dělal, a po prezentaci a dotazech tyto poznámky sumarizují do bodů v hodnotícím archu. Po všech prezentacích porotci výsledné body porovnají a dostanou orientační pořadí týmu. To spolu prodiskutují a případně lehce poupraví. V momentě, kdy se na výsledném pořadí shodnou, není už hodnotící arch moc potřeba. Feedback, který po vyhlášení týmy dostávají, se odvíjí hlavně od konkrétních poznámek, které si porotci k týmům napsali.
Můžeme do hodnotících archů nahlédnout?
Během zpětné vazby se určitě můžete doptat na počet bodů, které jste dostali, a jejich kontext vůči ostatním týmům. Ale hlavním cílem zpětné vazby (a Prezentiády jako takové) není týmy bodovat, ale individuálně je ohodnotit a předat jim konkrétní doporučení a postřehy, které jinde nedostanou.
Musíme mít v prezentaci zdroje?
Podle autorského zákona se v kontextu Prezentiády musí v prezentacích uvádět zdroje (odkud je informace nebo obrázek vzat a kdo je původním autorem, je-li to dohledatelné) k veškeré nevlastní tvorbě. Obzvláště tedy obrázky by měly být vždy zdrojované, stejně jako přímé citace. Pokud se jen opíráte informace, které jste se někde dočetli, ze zákona zdroje uvádět nemusíte, ale je to dnes běžně očekávané a často vyžadované. Pokud jsou ale veškeré obrázky vaše tvorba a informace, které předáváte, jsou vymyšlené, nebo nedokážete dohledat jejich zdroj, je v pořádku žádné zdroje neuvádět.
Jak a kam máme v prezentaci dávat zdroje?
Tradičně se zdroje dávají na jedno ze dvou míst:
- Přímo k daným informacím nebo obrázkům – Jde o odbornější styl předávání zdrojů. Je vhodný, pokud je vaše prezentace hodně faktická a záleží vám na tom, aby vše bylo podložené.
- Na konec prezentace – Přehlednější forma typická pro školní prezentace. V tomto případě je vhodné zdroje krátce okomentovat a shrnout, odkud jste například nejvíce čerpali, a případně doporučit publiku, kde se mohou o tématu dozvědět více.
Často se setkáváme se zjednodušenou podobou kambinace obou možností. V takovém případě týmy už během svého projevu komentují, kde k informacím přišli a seznam zdrojů na konci funguje jen jako centralizované shrnutí. Tato možnost působí profesionálně, ale zároveň ne moc odborně nebo rušivě.
Jak má vypadat interakce mezi prezentujícími?
Na Prezentiádě se chceme vyhýbat divadelním vystoupením. Některé týmy mají tendenci vstoupit na pódiu do předpřipravených rolí s předpřipravenými scénáři. Ty často zahrnují fráze jako: „Co si o tom myslíš ty, Kájo?“ nebo „Co bys dělala ty, Aničko, kdybys...“ Tyto strojené předpřipravené otázky, často doprovázené umělou až přehnanou intonací, nepůsobí jako plynulé přední slova, ale spíše naopak, jako nesouhra v týmu, která musí být kompenzována přehnaným vystupováním. Podobně nepřirozené je i to, když na informace, které jeden člen týmu sdělí, reaguje jiný člen týmu frázemi jako: „To je opravdu zajímavé!“ a „To jem fakt nevěděl!“ Nebo se vzájemně členové ptají samy sebe na otázky typu: „A co znamená ten...?“ nebo „Co je to ta...?“ Takové fráze si má klást publikum samo pro sebe a tým má svou prezentací rovnou odpovídat a ne se ptát spolu s publikem. Interakce tohoto typu nebývají hodnocené pozitivně.