) Vítězové Prezentiády 2012 moderují finále pIšQworek - Prezentiáda Trainee mode

Vítězové Prezentiády 2012 moderují finále pIšQworek

26.11.2012 | Adéla Šrutová | Interview

Půl roku po uplynutí soutěže se vítězný tým Ad Fontes vrací na výsluní. Karolína Bulisová a Ondřej Korol se ujmou moderování finálového turnaje v pátek 30. listopadu v Brně na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity.

Jak jste se dostali k Prezentiádě?

Ondra: První zmínka o Prezentiádě se k nám dostala od paní učitelky na informatiku. Zaujalo mě téma („Můj nový předmět“) a řekl jsem si, že pokud mě něco napadne, půjdu do toho. A tak se taky stalo. Během běžné hodiny matematiky mě z ničeho nic napadl předmět, který mi chybí, a začal jsem na tom pracovat. Poté jsem oslovil Lenku a Káju, zda se jim nápad líbí a zda do toho se mnou půjdou. Měl jsem štěstí, šly! :-)

Kája: Já se o Prezentiádě dozvěděla taky během hodiny informatiky. Hned mě napadlo, že bych se ráda přihlásila, ale spíš to byl jen nápad. Až pak díky Ondrovi jsem se do Prezentiády zapojila úplně.

Jaké pro vás byly přípravy na soutěž a jak jste to prožívali?

O: Rozhodně klidnější než na finále. Měli jsme totiž dostatek času. Navíc zrovna byly jarní prázdniny, takže každý z nás si někde užíval volna. Ale snažili jsme se na tom pracovat a tak jsme si své nápady posílali. K tomu jsem také vytvářel naši prezentaci. 
Poté jsme se vše dávali do kupy společně a radili se i s našimi vyučujícími. Všechno jsem si to ale užíval.

K: Navíc v týmu jsme byly dvě holky na jednoho kluka, takže situace byla občas napnutá. Nejhorší moment ale nastal, když Ondra v týdnu krajského kola onemocněl a vypadalo to, že ani nebude schopný prezentovat. Nakonec to ale dobře dopadlo.

Co jste říkali na to, že jste postoupili na divokou kartu?

O: Byli jsme nadšeni! A řekli jsme si, že všem ukážeme, že neudělali se svojí volbou chybu.

K: Já si doteď dokážu přesně vybavit moment, kdy jsem si na stránkách Prezentiády přečetla, že tým, co postoupil na Divokou kartu, jsme my. Začala jsem strašně křičet. Ale upřímně, hned o chvíle, kdy jsme zjistili, že v krajském kole jsme druzí, jsme v Divokou kartu věřili.

Jaká byla vaše příprava na finále?

O: Pečlivá a také velice náročná! Opravdu, večerka se posouvala na půlnoc a také vše ostatní šlo stranou. Ten týden do soutěže bylo běžné, že jsme trávili celá odpoledne u jednoho z nás vymýšlením a později rozpracováváním tématu. Večery jsme zase pro změnu trávili společně na Skypu. Umíte si představit, že o vyhrocené chvíle nebyla nouze. Zvláště čím víc se blížilo finále. Finální podobu prezentace a představu toho, co chceme říkat, jsme měli až nějakých necelých 24 hodin před finálním kolem.

Jak jste si finále užili?    

O: Dokonale! Snažili jsme se nestresovat (i když to nebylo nic lehkého) a užít si atmosféru (která byla výborná!).

K: Jo, finále bylo hodně fajn. Byla jsem sice docela vyklepaná, ale nakonec ten stres na mě zapůsobil pozitivně. Líbilo se mi, že si všichni vzájemně přáli a fandili.

Jak vaše vítězství ovlivnilo vaše další aktivity?

K: Když tuhle otázku pojmu trošku víc osobně, tak rozhodně se stalo to, že moje vztahy s Lenkou a Ondrou se zlepšily. Oba jsem měla ráda i před Prezentiádou, ale díky těm všem zátěžovým situacím, které jsme spolu zažili, si jsme blíž. A v tom mi Prezentiáda dala nejvíc. Asi to bude znít jako klišé, ale hodně jsem tak i poznala sebe.

O: Tak určitě se z nás tří stali ještě lepší přátelé. Samozřejmě nemyslím jen tím vítězstvím! Trávili jsme spolu tolik času a tolik spolu zažili, že jsme si teď všichni o hodně blíž. Navíc takováto zkušenost s prezentováním se v životě hodí všude!

Jak na to reagovali učitelé a spolužáci?

O: Ještě ten den, jsme se s některými učiteli, kteří nám pomáhali s přípravou a radili, viděli. Byli velice rádi a přáli nám to. Stejně tak doufám naši spolužáci a kamarádi.

K: Učitelé i spolužáci byli nadšení, někteří víc, někteří méně, ale asi v našem okolí nebyl nikdo, kdo by nám výhru nepřál.

Věnujete se teď prezentování víc než před soutěží?
O: Moc příležitostí zatím nebylo. Ale když nějaká je, rozhodně se cítím více v klidu. Zvlášť když si připomenu náš úspěch, a čím jsme si prošli.

K: Neřekla bych, že víc nebo míň. Podle mě jde spíš o to, jakým způsobem se teď k prezentacím stavím. Před Prezentiádou jsem si sebou nebyla před větší skupinou lidí tolik jistá. Všemožně jsem se u mluvení kroutila a myslela si, že si toho nikdo nevšimne. Teď jsem ale o něco chytřejší a v prezentování snad i lepší.


Co pro vás znamenala nabídka moderovat finále XO? 

O: Projev důvěry a báječnou možnost zažít a naučit se opět něco nového!

K: Ta nabídka pro mě znamená hodně. Protože už jen to, že mi něco takového bylo nabídnuto, znamená určitou důvěru ze strany organizátorů, což mě povzbuzuje.

Jaké z toho máte pocity a jak se těšíte na finále XO?
O: Pocity jsou jasně pozitivní - moc se už těším! Konečně si vyzkouším, jaké to je stát na „druhé straně barikády“. Navíc uvidím ty nejlepší piškvorkáře, co v této zemi jsou!

K: Z finále jsem nadšená a taky se moc těším. Tahle situace je pro mě poměrně nová, ale o to víc se nemůžu dočkat! Plus fakt, že se celé finále odehrává v místech, kde bych v blízké budoucnosti chtěla studovat, to všechno dělá ještě lepší.

Hrajete piškvorky?

O: Moc se jim v současnosti nevěnuji, ale dříve jsem je hrál často na „podlaviční“ úrovni! Tedy s kamarádem během hodiny pod lavicí. Ne, vážně - princip chápu, ale nějaká taktika na soupeře mi uniká. Třeba se něco přiučím…

K: Piškvorky sice občas hraju, ale jsem totální antitalent. O tom, že se i v téhle hře dá používat něco jako strategie, jsem slyšela teprve před rokem, ale v ničem mi to nepomohlo. Když si se mnou chce někdo zahrát, staví se nebezpečí, že budu po papíře nahodile čmárat kolečka nebo křížky a nakonec se naštvu, že mi to nejde. Právě proto, že mi piškvorky tak nejdou, obdivuji všechny, co se dostali až do finále!

Co byste vzkázali piškvorkářům i prezentiádníkům?

O: Piškvorkářům určitě: ať to dají za pět! Prezentiádníkům ať si maximálně užijí celou tu dobu s prezentiádou spojenou - od příprav po finále.
Všem samozřejmě také přeji hodně štěstí a pevné nervy. Má to být hlavně o zábavě - tak si to užijte!

K: Všem, ať už piškvorkářům nebo prezentiádníkům, bych chtěla vzkázat, ať si hlavně užijí chvíle při soutěži, protože svojí náladu si z ní budou pamatovat nejvíc. A taky jim všem přeji hodně štěstí a spoustu úspěchů, díky kterým budou finále za rok třeba moderovat oni.