T&T 4 - Nonverbální komunikace

3. Téma NONVERBÁLNÍ KOMUNIKACE

Za NONVERBÁLNÍ KOMUNIKACÍ označujeme komunikaci, která nepoužívá slov. Rozlišujeme tyto způsoby mimoslovního sdělování:¹

Řeč očí – jeden z nejdůležitějších komunikačních kanálů, např. zaměření pohledu, jeho délka, úhel pootevření víček, sdělování pohybem obočí, četností pohledů, frekvencí mrkacích pohybů aj.
Mimika – ovlivněná kulturou (zdvořilostní úsměv), často takto sdělujeme emoce (city, pocity, nálady, afekty).
Kinezika - sdělování pohybem, rozsah pohybů souvisí s intenzitou emocionálního prožívání určité situace.
Posturologie - sdělování fyzickými postoji, poloha rukou, nohou může sdělit přátelský či nepřátelský postoj.
Gestikulace - sdělování gesty, doprovází nebo nahrazuje verbální projev, je ovlivněna kulturou (např. vyjadřování souhlasu a nesouhlasu v ČR x Bulharsko).
Haptika - sdělování dotykem, hmatem.
Proxemika - sdělování vzájemným přiblížením či oddálením, fyzická vzdálenost zpravidla odpovídá vzdáleností psychické. Vzdálenost ovlivňují odlišnosti dané pohlavím, společenským statusem.
Sdělování úpravou zevnějšku – patří mezi významné způsoby sdělování.

Je potřeba si však uvědomit, že akce a reakce v komunikaci jsou ovlivněny i dalšími vlivy, a to velmi zásadně - předchozí zkušenosti samotných aktérů komunikace, jejich emoce, znalosti, pocit zdraví/nemoci, atd.² Nonverbální komunikace spojuje nonverbální a verbální sdělení, má další významné funkce, kterými nám v komunikaci pomáhá, a to nejen v aktuálním čase.³

A. SPOJOVÁNÍ NONVERBÁLNÍCH A VERBÁLNÍCH SDĚLENÍ

– při komunikaci face to face je komunikátor vnímán jako celek, a to jak jeho verbální, tak nonverbální sdělení. Přičemž nonverbálním sdělováním může komunikátor:

1. Zdůrazňovat – uhodí pěstí do stolu, zvýšení hlasu, dlouhý pohled do očí.
2. Doplňovat – úsměv, kývání hlavou.
3. Popírat – sdělení rozdílu, opaku ke slovnímu sdělení.
4. Regulovat, řídit – snahu hovořit sdělí mávnutím ruky.
5. Opakovat – slovní sdělení opakuje i nonverbálně. „Jdeme!“
6. Nahrazují – místo slova, kývne hlavou.

B. DŮLEŽITÉ FUNKCE NONVERBÁLNÍ KOMUNIKACE

– nonverbální komunikace nám pomáhá při:

1. Vytváření a řízení dojmů – o důvěryhodnosti, sympatičnosti, přitažlivosti a dominanci.
2. Utváření a vymezování vztahů – držení za ruku, strnulost, dominance.
3. Řízení konverzace a sociálních interakcí – dávání najevo zájem, převzetí komunikace.
4. Ovlivňování a klamání – potřebuji pomoc, dávám najevo sympatii.
5. Vyjadřování emocí – štěstí, smutek, zmatek, ale i to, že chci vztah umírnit.

K nonverbální komunikaci jsou využívány níže uvedené KOMUNIKAČNÍ KANÁLY:⁴

A. Signály těla – pohyby těla (např. gesta, ilustrátory); vzhled těla.

B. Mimické signály – vyjadřujeme emoce (štěstí, překvapení, strach, hněv, smutek, odpor, opovržení a zájem). Vaše mimika ovlivňuje nejen dojem, který si utváří o vás druzí, ale také kvalitu vašeho emočního stavu.

C. Zrakové signály – délka pohledu, vizuální signály dominance, zavírá oči, gaydar? 

D. Prostorová komunikace – proxemika (vzdálenost intimní do 45 cm, osobní do 1,2m, společenská do 3,7m, veřejná nad 3,7m).

E. Teritoriální komunikace – primární (váš prostor), sekundární (váš stůl v kavárně), veřejné teritorium. Další členění je podle vyznačení (centrální, pomezní, označkování visačkou).

F. Komunikace prostřednictvím předmětů – barvy, oblečení, ozdoby (tetování, piercing), dekorace prostoru (velikost stolu, suvenýry, četba, portréty), čichová komunikace (olfaktorika, signály přitažlivosti, identifikační

signály).

G. Dotyková komunikace – významy (rituální, funkční dotyk, řídicí). Vyhýbání se dotykům je ovlivněno věkem a pohlavím.

H. Mimojazykové projevy (paralingvistika) – přízvuk, slovosled, tempo, hlasitost, vokalizace.

I. Mlčení – čas na přemýšlení, zbraň, úzkost, zabraňuje komunikaci, komunikuje emociální reakce, nemá co říct.

J. Časová komunikace – psychologický čas, orientace na minulost, přítomnost, budoucnost, možná příčina mezikulturních nedorozumění.

Shrnutí článků "Tipy&Triky 2" a "Tipy&Triky 4"

1. Komunikace znamená „něco spojovat“, znamená to přijímat signály, interpretovat je a vysílat. Komunikace tedy znamená vysílání a přijímání verbálních a nonverbálních sdělení mezi dvěma a více lidmi.

2. Komunikace verbální je realizovaná prostřednictvím řeči, zahrnuje zvukovou, písemnou i jinou grafickou podobu řeči. Mluvenou řeč doprovázejí paralingvistické prostředky komunikace.

3. Mezi zásady verbálního sdělení patří uvědomění si denotačního a konotačního kontextu, sdělení mohou vyjadřovat různou míru abstrakce a přímočarosti. Sdělení jsou ovlivněna kulturou a pohlavím. Významy sdělení jsou v lidech.

4. Nonverbální komunikace nepoužívá slov, sděluje tedy mimoslovně. Nonverbální komunikace spojuje nonverbální a verbální sdělení, má další významné funkce, kterými nám v komunikaci pomáhá, a to nejen v aktuálním čase (pomáhají při vytváření a řízení dojmů, i při utváření a vymezování vztahů, při řízení konverzace a sociálních interakcí, při ovlivňování a klamání, při vyjadřování emocí).

5. K nonverbální komunikaci se využívá komunikačních kanálů (signály těla, mimické signály, zrakové signály, prostorová, teritoriální komunikace, komunikace prostřednictvím předmětů, doteků, mimojazykové projevy, mlčení, časová komunikace).

Autor: Prof. PhDr. Ing. Lenka Hajerová-Müllerová, PhD., MPH

Vystudovala magisterské a doktorské studium na Univerzitě Karlově, Filozofické fakultě, obor pedagogika, ošetřovatelství, na České zemědělské univerzitě, Provozně ekonomické fakultě obor veřejná správa a regionální rozvoj. Habilitovala se v oboru pedagogika na Univerzitě Mateja Bela v Banské Bystrici. Úspěšně ukončila jmenovací řízení v oboru ošetřovatelství na Slovenské zdravotnické univerzitě v Bratislavě. V roce 2009 byla jmenována vysokoškolskou profesorkou. Ve svém odborném zaměření v oblasti pedagogiky, managementu a zdravotnictví se specializuje zejména na problematiku řízení lidských zdrojů, edukaci a metodologii.

1. (MAREŠ, J., KŘIVOHLAVÝ, J. Komunikace ve škole. Brno: Masarykova univerzita, 1995, s. 107-113)
2. (DEVITO, J., A. Základy mezilidské komunikace. Praha: Grada Publishing, 2008, s. 33)
3. (Tamtéž, s. 152-154)
4. (Tamtéž, s. 154-173)

Doporučená četba k oběma článkům

1. DEVITO, J., A. Základy mezilidské komunikace. Praha: Grada Publishing, 2008, s. 28-33, 124-129, 152-173, 507.

2. MAREŠ, J., KŘIVOHLAVÝ, J. Komunikace ve škole. Brno: Masarykova univerzita, 1995, s. 15, 59-60, 107-113.

3. PLAMÍNEK, J. Komunikace a prezentace. Praha: Grada Publishing, 2008, s. 51.

4. VEBER, J. a kol. Management – základy, prosperita, globalizace. Praha: Management Press, 2004, s. 194-195.