T&T #8 - Technika mluveného projevu

Podmínky správné techniky mluveného projevu

Abychom mohli dobře mluvit, musíme umět správně dýchat, mít zdravý hlas a správně tvořit hlásky. Správnou technikou mluveného slova (dikcí) je tedy dokonalé ovládnutí mluvních orgánů a jejich vhodné užívání při mluvení:

• první podmínkou je správná činnost dobře utvářených mluvních orgánů ( zuby, rty, jazyk, patro)
• druhou podmínkou je přesné tvoření hlásek
• třetí podmínkou je znalost a zachování jazykových norem (gramatika a výslovnost).

Dýchání

Jak správně a účelně dýchat? Proces dýchání musí být dokonalý a dobře nacvičený (dýchání do břicha), abychom se mohli soustředit především na obsah své řeči. Pravidelné vdechování a hlavně plynulý výdechový proud má vliv na pevnost hlasu, jeho barvu, plynulost řeči, tónový rozsah a artikulační přesnost. Uvědomujeme si, že:

• před začátkem řeči se musíme dostatečně nadechnout. Nenadechujeme se však na maximum, mohlo by dojít k výdechovému rázu
• výdechový proud má být plynulý, pozvolný a úsporný
• zbytečně hlas nezvyšujeme, protože při zvýšeném hlase je vyšší spotřeba vzduchu
• nadechujeme se ústy i nosem současně, podporujeme tak obličejovou rezonanci
• aby se nám lépe dýchalo, udržujeme hrudník mírně vypjatý, a tak dochází k optimálnímu smíšenému dýchání hrudnímu i bráničnímu
• mluvit bychom měli jen při dobrém zdravotním stavu, především při zdraví hlasového ústrojí
• při prezentaci (projevu) mluvíme hlasitěji než při běžné konverzaci

Tvoření hlasu

Druhou základní složkou řeči je tvoření hlasu. Lidský hlas vzniká rovnoměrným chvěním vzduchového sloupce nad hlasivkami. Těmito kmity vzniká základní tón. Důležitou kvalitou hlasu je jeho barva, kterou se každý jednotlivec odlišuje od ostatních lidí. Hlasové zabarvení můžeme pěstovat a zdokonalovat nebo dokonce měnit (imitátoři). Nekultivovaný hlas je pro posluchače nepříjemný.

Lidé, kteří při svém povolání hodně namáhají hlasové ústrojí - herci, zpěváci, politici, učitelé - trpí často hlasovými poruchami. Na vznik poruch hlasu mívá vliv špatná péče o hlas v dětství, když děti žijí v hlučném prostředí anebo jsou neodborně vedeny ve sborovém zpěvu. Nejdůležitější prevencí hlasových poruch je hlasová hygiena.

Hlavní zásadou je nevychovávat děti jako křiklouny. Rodiče ani učitelé tedy sami nesmějí křičet. Správná poloha, intenzita i nasazení hlasu se dají procvičovat. Nikdy však necvičíme až do hlasové únavy ani bezprostředně po tělesné námaze.

Z hlediska hlasové hygieny cvičíme a užíváme měkký hlasový začátek. Nejvhodnější pro cvičení hlasu je opakování rytmických celků (dětské říkanky), kdy naši pozornost upoutá muzikálnost řeči a funkci mluvidel nevěnujeme tolik pozornosti.

Našemu hlasovému ústrojí škodí, mluvíme li:

• unavení nebo nemocní
• v prašném nebo zakouřeném prostředí
• v chladném prostředí
• v místnosti, kde je příliš suchý vzduch
• v rozčilení příliš vysokým hlasem

Škodí též pití příliš teplých nebo příliš studených nápojů, léčení chrapotu alkoholem, šepot (znělý hlas, i když trochu chraptivý, uškodí našim hlasivkám méně, než šepot) nebo když při řeči zbytečně odkašláváme.

Místem, kde se lidský hlas stává hlasem, jsou rezonanční dutiny. Tvoření hlasu se účastní dutina ústní, nosní a hrdelní; tvorbě pevného hlasu však nestačí. Je zapotřebí ještě připojit horní hlasové dutiny a spodní rezonanční dutiny (prostor pod hlasivkami).

K úpravě hlasu dochází v dutině ústní pomocí mluvidel (rty, čelisti se zuby, tvrdé patro, měkké patro a čípek, jazyk). Dochází k tvoření hlásek - artikulaci. Pokud je výslovnost (artikulace) nedbalá, nepřesná nebo vadná, je třeba se postarat o nápravu (logoped - jazykolamy).

Český jazyk má pět samohlásek a pětadvacet souhlásek. Při tvorbě samohlásek dochází ke spojení hrtanového hlasu s vlastními tóny rezonančních dutin - vznikají tóny. Souhlásky se tvoří třením výdechového proudu o překážky vytvořené mluvidly - vznikají šumy.

Ke kultivovanému mluvnímu projevu patří také dodržování pravidel spisovné výslovnosti (ortoepie). Dbejme na správnou výslovnost samohlásek i souhlásek, vyslovování předložek, zvláštní pozornost věnujme číslovkám a výslovnosti cizích slov. V rétorice si všímáme slovního i větného přízvuku, dále pak frázování (členění věty na menší zvukové a významové celky) a melodie (intonace).

Literatura k tématu

• Maříková, Marie. Rétorika: manuál komunikačních dovedností. 3. vyd. Praha: Professional publishing, 2002. 152 s. ISBN 80-86419-31-2.
• Coblenzer, Horst - Muhar, Franz. Dech a hlas: návod k dobré mluvě. 1. vyd. Praha: Akademie múzických umění, 2001. 125 s. ISBN 80-85883-82-1.
• Disman, Miroslav - Kubálek, Vratislav. Dětský přednes a dramatický projev. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1968. 157 s.
• Kubálek, Vratislav. Recitujeme: repertoárový sborník pro kolektivní a sólový dětský přednes. 1. vyd. Praha: Albatros, 1977. 342 s.
• Kubálek, Vratislav. Recitujeme: repertoárový sborník pro dětský přednes. 2. vyd. Praha: Albatros, 1980.
• Kroča, David. Umělecký přednes jako specifická forma literární komunikace. In Komunikace a její místo v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání. 1. vyd. Brno: Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity, 2006.
• Kroča, David. Dětský přednes a současná poezie. 1. vyd. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2000. 25 s. Edice Item. ISBN 80-7204-147-9.
• Kroča, David. Umělecký přednes - texty. 1. vyd. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2000. 20 s. Metodický materiál pro recitátory a jejich učitele. ISBN 80-7204-180-0.
• Šmajsová Buchtová, Božena. Cvičné texty z rétoriky. Brno: MU v Brně, 2005. 83 s. I. ISBN 80-210-3752-0.
• Šmajsová Buchtová, Božena. Rétorika. Praha: Grada Publishing, 2005. 210 s. I. ISBN 80-247-0868-X.

Autorka článku paní PaedDr. Marie Pešová, CSc. je odbornicí na rétoriku. Autorka působí více než než 10 let v soutěži Středoškolská odborná činnost jako porotkyně v celostátním kole pro oblast "Kultura a umělecká tvorba", vyučuje rétoriku na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity a v neposlední řadě vzdělává pedagogy v Národním institutu pro další vzdělávání učitelů.