) T&T #7 - Rétorika je branou k úspěchu... Aneb jak správně mluvit - Prezentiáda

T&T #7 - Rétorika je branou k úspěchu... Aneb jak správně mluvit

15.04.2010 | Petr Soukeník | Tipy a triky

Úvodní článek série zaměřené na řečnické umění od odbornice z praxe - paní PaedDr. Marie Pešová, CSc. z Filosofické fakulty Masarykovy univerzity.

 

 

Rétorika, aneb umění komunikace - brána k úspěchu v profesním i osobním životě


Hlavním nástrojem přenášení informací, sdělování myšlenek, ale i postojů, názorů, přání a požadavků,je nepochybně řeč. Současnou rétoriku nechápeme pouze jako teorii a praxi řečnictví ve vlastním slova smyslu. Obracíme pozornost k procesu základnějšímu, a to ke komunikaci jako a záměrů mezi partnery.

Umění mluvit je v zásadě uměním při správné příležitosti, na správném místě a ve správnou chvíli sdělovat potřebné myšlenky, podněty a výzvy. A sdělovat je tak dobře, správně a jasně, že je lidé sledují, přijímají a kladně prožívají. Takové myšlenky se pak mohou stát základem dalšího uvažování a hledání, rozvíří diskusi, vedou k výměně názorů a iniciují tvůrčí myšlení.

"Dobře sdělovat" znamená:

  1. Slovy – verbálně - Základem je řeč a její technika.
  2. Mimoslovně – nonverbálně - Je vyjadřováno mimikou, gestikulací, pohledy a držením těla.
  3. Celkový dojem – image - Jedná se o příjemný vzhled, celkovou kultivovanost, znalost pravidel etikety.

 

Kultura mluveného projevu

Chceme li správně mluvit, musíme hlavně dobře znát jazyk, ve kterém mluvíme. Musíme si uvědomit, že řeč nemá jen funkci dorozumívací, ale i estetickou. Mateřský jazyk je pro nás ještě něčím více. Máme k němu hluboký citový vztah, který se v nás upevňoval s prvními matčinými slovy přes naše dětská slůvka až k prvním větám.

Každý jazyk má formu spisovnou, obecnou a hovorovou. Vždy uvážíme, kdy máme kterou s forem použít. Nemělo by nám být lhostejné, jak mluvíme. Vždyť jazyková kultura ukazuje na kulturní vyspělost jednotlivce i celého národa. Pečujeme stále o celkovou kulturu svého projevu a ve veřejných vystoupeních užíváme spisovného jazyka. Abychom mohli tvořit kultivované věty a formulovat přesně své myšlenky, musíme dobře znát možnosti, které nám současný spisovný jazyk nabízí.

Rozhodně se nebudeme inspirovat "profesionálním" jazykem masmédií. Měli bychom mít po ruce některý ze slovníků jazyka českého, nejlépe Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost ( AcademiaPraha 1978, 1994). Tato příručka obsahuje zhruba 50.000 hesel.

Svou řečnickou pohotovost také zlepšíme, když budeme neustále rozšiřovat svou aktivní slovní zásobu (např. četbou - Čapek, Werich, Vančura).

Kultura mluveného projevu se utváří nejen přímým cvičením a zušlechťováním jeho základních forem (mluvením, recitováním, zpíváním), ale též zájmy, celkovým životním stylem a vzory z okolí.

 

Hlasová kultura

Hlasová kultura je označení kvality hlasového projevu, kdy se hodnotí dynamika, rezonance, barva, artikulace a dodržování fonetické normy určitého jazyka. Hlasový projev hodnotíme i z hlediska hygieny a také podle současných estetických názorů. V současnosti se vyžaduje, aby byl hlasový projev přirozený, samozřejmý a civilní, ne však vulgární.

Dnešní životní styl je rychlejší a uspěchanější. Tomu odpovídá i mezilidská komunikace, a to svou zkratkovitostí a ústupem od patetizmu. Čím méně však máme času, tím kvalitnější musí být dynamikaa barva hlasu, modulace, akcenty i tempo řeči.

Požadavky, které klademe na hlasový projev z hlediska hlasové kultury:

  • zřetelná, srozumitelná artikulace
  • zvučný, barevně bohatý a příjemný hlas
  • zdravý, nenásilný, nenucený zvuk
  • správná intonace a výrazová modulace projevu

Mimochodem - Váš hlas se podílí na celkovém dojmu, kterým působíte na lidi, zhruba 40-ti %, 50 % připadá na to, jak vypadáte a jen 10 % na to, co říkáte. Nesmíte si ovšem myslet, že když dobře vypadáte, dobře se chováte a máte příjemný hlas, můžete říkat cokoliv. Je tomu právě naopak! Své myšlenky podtrhnete dobrým vzhledem a kultivovaným řečnickým projevem.

 

Řečnická etika - aneb pravidla pro odstranění konfliktnosti diskuse

Diskuse je verbální komunikace mezi více lidmi. Plní správně svůj účel tehdy, když se snaží bez postranních úmyslů objevit a vyslovit pravdu.

Aby byla diskuse řádná, slušná a seriózní, musí dodržovat určité zásady:

  • mluví jen jeden účastník - diskusi řídí jeden z diskutujících, ten uděluje slovo a měl by zabránit "skákání do řeči"
  • stručnost - važme si času diskutujících i svého
  • jasnost a srozumitelnost - je li promluva komplikovaná, znamená to, že mluvčí má tendenci něco zakrýt nebo utajit
  • názornost - používání příkladů a citátů, pozor však na exhibicionismus řečníka
  • empatie - vcítění se do role ostatních, pak můžeme například uvést možné protiargumenty partnerů v diskusi a hned si na ně sami odpovědět

Abychom odstranili konfliktnost diskuse, musíme rovněž dodržovat určitá pravidla:

  • na člověku máme hledat vždy nejprve to dobré, pozitivní, proto svého oponenta nechápeme jako nepřítele, ale jako partnera při hledání pravdy
  • snažíme se porozumět druhému, formulujeme sami námitky oponenta, aby bylo zřejmé, jak jim rozumíme
  • nevydáváme za argument tvrzení bez věcných důkazů
  • nesnažíme se vyhýbat nepříjemným otázkám nebo argumentům tím, že svedeme diskusi jinam a neutíkáme od tématu
  • umlčení oponenta ještě neznamená vyvrácení jeho argumentů či popření jeho myšlenek
  • nesnažíme se mít za každou cenu poslední slovo
  • nesnižujeme osobní důstojnost oponenta
  • nezaměňujeme dialog za monolog

 

A na co se můžete těšit v dalších dílech této série článků? Na techniku mluveného projevu, zlozvyky řečníků, techniky zvládání trémy a stresu nebo na neverbální komunikaci.


Autorka článku paní PaedDr. Marie Pešová, CSc. je odbornicí na rétoriku. Autorka působí více než než 10 let v soutěži Středoškolská odborná činnost jako porotkyně v celostátním kole pro oblast "Kultura a umělecká tvorba", vyučuje rétoriku na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity a v neposlední řadě vzdělává pedagogy v Národním institutu pro další vzdělávání učitelů.