Tým Nezisková organizace vítězí! Ve své režii dokázali vyhrát Zlín.

Všechny týmy se na místě sešly řádně a včas a v jejich očích bylo vidět nadšení. Úvodní prezence netrvala dlouho a přesně v 9:00 všichni plní očekávání již seděli na svých místech. Odborná porota zvědavě koukala po soutěžících a v rukou držela své hodnotící archy, dumajíce, zda se jí na konci dne podaří dosáhnout kompromisu a shodnout se na vítězi.

Los o první tým vyhrál (nebo snad prohrál?) tým NEOHROŽENÍ. Holky z rožnovského gymnázia si připravily napínavou prezentaci na téma „sny“. V rámci jejich vystoupení nám objasnily, proč (ne)sníme, vyděsily nás popisem známých scénářů nočních můr a na závěr si odpověděly na pár řečnických otázek. Proč ve snech vidíme sami sebe? Proč se nám čas od času zdají stejné sny? Proč je nám obrázek tohoto muže povědomý, i když jsem ho v životě neviděli?

Z temného světa nočních můr a strašidelných obličejů nás osvobodily slečny ze stejné školy, ale z jiného z týmu. AMGAMA nám představila krásnou růžovou planetu Wensai. Obecenstvo se brzy dozvědělo, že svět plný řek, hor a japonských sakur obývá jen matka příroda a roztomilá modrá zvířátka „Hanarei“. Prezentace byla zakončena kouzelným, ale neškodným chemický experimentem na demonstraci nálady. „Růžová je pozitivní, modrá je naopak negativní. Ale pane porotce, vy jste dneska asi z postele vykročil levou nohou, že? Však se podívejte, Váš lektvar se zbarvil modře!“

Hudebně nadaný tým Kissáci z Gymnázia Zlín – Lesní čtvrť téma snů a magie zcela opustil a obecenstvo vtáhl do světa, které bylo blízké jeho srdci. Hudbu všichni známe hlavně v pozitivním světle – hudba lidi už celé generace spojuje. Tým vysvětlil, že se díky ní můžeme setkávat (nejen) na veřejných koncertech, tančit, zpívat a bavit se o společných zájmech napříč všemi generacemi. Hudba není jenom žánr, ale kultura – ovlivňuje identitu, jazyk módu, názory, a to zdaleka není vše. Tým ale vzpomněl i nějaké ty negativní vlivy. Ne jedna dnešní skladba obsahuje depresivní texty, které výrazně mohou změnit naše myšlení a chování, a to hlavně u mladých lidí. Streamovací platformy a sociální sítě často preferují zisk před osobním vyjádřením. Hudba tak může postupem času ztratit svou identitu a stát se jenom dalším „spotřebním produktem“. A co otázka AI a její problém s autorskými právy? Co představení ve virtuální realitě? Nahradí nás v budoucnosti počítač?

Prezentace Jindřichovců z otrokovického gymnázia byla tak trochu o jejich jmenovci, Jindřichovi VIII. Proč jen tak trochu? V rámci tématu „V mojí režii” se tým totiž mnohem více zaměřil na vyřešení své hypotetické otázky (čtěte: konspirační teorie): Co kdyby se Jindřich VIII. nikdy nerozvedl se svou první manželkou? Logicky by se nikdy neproslavil tím, že byl ženatý rovnou šestkrát. Ale následky by dle jejich názoru sahaly mnohem, mnohem dále. Anglie by nikdy nerozprodala majetek katolické církve, který v realitě vedl k financování nemocnic, škol a podobných institucí. Anglie by sice měla lepší vztahy ke kontinentální Evropě, ale na úkor své vyspělosti. Toto zpomalení by možná vedlo ke krvavější kolonizaci a k pomalejší průmyslové revoluci, John Cromwell by se možná nikdy nedostal k moci a nikdy by nezpůsobil špatnou reputaci u republik, což by možná vedlo k rychlejší demokratizaci. „Bloody Mary” by nikdy nebyla krvavá, Alžběta I. by nikdy neobjevila talent Shakespeara. Zkrátka a dobře, na závěr se všichni v místnosti shodli, že by těch „co by kdyby” bylo až nepříjemně mnoho, a že jsme všichni rádi za momentální realitu.

Ovšem tým SPEAKERS ze Základní školy Vsetín naše prosby vyslyšel. Proč popisovat „co by kdyby,” když můžeme vysvětlit „co je a bude?” Ve své prezentaci nám soutěžící extenzivně popsali, jaké jsou dle jejich názoru plusy a mínusy jednotlivých generací. Přes Baby boomery po nejmladší generaci Beta – kluci se nechali slyšet, že na starších lidech oceňují jejich praktický přístup a porozumění realitě, zatímco na té mladší chválí jejich kreativitu a práci s moderními zdroji. Na každém se ale najde nějaké malé mínus. Kdo by chtěl žít v době, kdy se do školy muselo chodit i v sobotu? A kdo by v dnešní době nepřiznal, že některé děti to s telefony občas přehánějí? „AI je vykradač práce!” povídal jeden soutěžící. „Ale v minulosti rodiče na děti vytahovali košťata!” namítal jeho kolega. „No, každá generace měla a má svoje plusy i mínusy,” shodli se oba.

Název dalšího týmu klame, prezentace týmu CHILILI ze základní školy ve Vsetíně se totiž rozhodně nevěnovala jenom pálivému jídlu. Naopak, na každém dalším snímku byla detailně rozebrána témata ze všech oblastí života a jejich výhody a nevýhody. Auta jsou rychlá, ale za cenu ovzduší. Technologie nám zjednodušují práci – někdy dokonce tak moc, že o ni úplně přijdeme. Fast food dobře chutná, ale ingredience nejsou vždycky nejkvalitnější. Pozor, to ale nemůžeme říct o kebabech. Ty totiž nejsou fast food, ale dostupná turecká kuchyně. Dle soutěžících je sice Prezentiáda jejich nejoblíbenější soutěž, ale občas slouží jako rozptýlení od učení na přijímací zkoušky.

Chce se Vám spát? SNÍLKŮM z rožnovského gymnázia taky ne. Ale aby se Amálie společně s Michaelou a Sofií dostala do snového kraje a představila nám všechny čtyři dimenze, musí se přinutit. Jenom trochu extraktu z růže, něco málo jednorožčí žíně, nakonec dračí slzy a puf! Jsme v první snové dimenzi: Crazylandii! Vítejte, pevně se držte, bude to jízda! Tady totiž nic nedává smysl: nahoře je dole a dole je vedle. Raději se přesuneme někam, kde mají lidé všechny čtyři končetiny. Normaldie je… normální. Pokojná. Všední. Zde vídáme svoji rodinu, zde se bavíme se svými kamarády a zde se občas můžeme pěkně nudit. Takže hurá dál, do romancie. Růžovoučká říše, ve které můžete být se svou milovanou osobou naprosto sami… jenom vy a láska vašeho života… ale podle počtu zvednutých rukou v obecenstvu tuto říši moc lidí nezná.  „Smutné,” prohlásila jedna z řečnic. Už jsme skoro na konci našeho bláznivého snu, ale předtím, než se probudíme, musíme zvítězit nad postrachy v temném království. Ještě, že stačí pořádné vylekání.

Jako poslední tým v rámci základních škol se prezentéru ujala Nezisková organizace z Gymnázia Zlín – Lesní čtvrť. Jejich prezentace na téma „V mojí režii” se točila okolo jejich všedního/nevšedního školního dne. Vysoký Juraj se nechal slyšet, že do školy vstává již na pátou, aby se stihl na všechno připravit… což úplně neocenila rebelská Míša. „Příprava do školy je jenom pro losery! Však já na hodiny pravidelně chodím až na devátou, a ještě si toho nikdo nevšiml,” zasmála se prezentující. „Jo, protože z těch tvých poznámek a dutek už je napsáno tolik románů, že se další díly už nikomu číst nechtějí!” Výměna názorů mezi rivaly probíhala bez jediné přestávky a nenechala publiku čas se mezi záchvaty smíchu ani nadechnout. Ještě, že situaci zvládl uklidnit talentovaný Ben, chladná hlava a ztělesnění zlaté střední cesty mezi dvěma různými přístupy ke studiu. Prezentace komické trojice se ale nakonec bez problémů (jen s několika jízlivými poznámkami) dostala ke svému závěru. 

Všech osm týmů odprezentovalo, všech šest porotců pečlivě zvažuje, koho dosadit na stupínky vítězů. Zvažuje… a zvažuje… a zvažuje… A máme vítěze!