Šťastný Buddha míří na Grandfinále a JINAK je mu v patách

Jako první se nám se svojí prezentací na téma Jak bych učil já představil tým Ne-šprti z Vyškova. Prezentace pojednávala o názorech studentů na školský systém. Žáci se v současném systému mají učit velkou škálu předmětů, ale vyučující učí většinou jenom dva předměty – a ty berou jako jasnou prioritu. Učitelé by si tedy podle Ne-šprtů měli uvědomit, že jejich předměty jednoduše nejsou to jediné. Je nezbytné ptát se na tu nepříjemnou otázku „A k čemu mi to bude?“, protože přeci nemá smysl učit se něco, co k ničemu není. Žáci by taky měli mít možnost se rozdělit do skupin podle své zdatnosti. To, do které skupiny budou patřit, by si měli sami stanovit. V neposlední řadě je taky potřeba podávat žákům kvalitní zpětnou vazbu, ne jen známky, které nebývají příliš povzbudivé. Škola má podle Ne-šprtů smysl jen tehdy, když se sama rozvíjí a posouvá.

Druhým týmem byly Bytosti na bázi uhlíku ze Znojma s prezentací na téma Jedenácté přikázání. To podle nich zní „cti přírodu na zemi“. Ve své prezentaci tým řešil zásahy lidí do přírody – plýtvání energiemi, vodou, tvorbu plastů a plýtvaní jídlem. Přírodu je třeba chránit, protože je základem naší existence. Bytosti na bázi uhlíku kladly při své prezentaci velký důraz na pozitivní vliv přírody na lidskou psychiku – čerstvý vzduch a klid lesa je podle nich jednoduše nenahraditelný. Na užitečnost přírody hleděl tým jak z optiky pragmatické – z přírody těžíme nerostné suroviny, dřevo, bereme z ní vodu, pohonné hmoty – tak z pohledu alternativnějšího – naťukl totiž téma bylinkářství, a dokonce i čarodějnictví. Svou argumentaci podepřel také v náboženství, a to převážně v pohanství. To bez ohledu na kulturu (keltskou, severskou, slovanskou, germánskou…) vnímá přírodu jako nejvyšší moc, jako matku všeho života.

Dvoučlenná politická strana KJRB z Hodonína prezentovala jako třetí. Jejich téma? Jak by zlepšili školství, kdyby je voliči zvolili a dostali by tu možnost. Nezdráhali se kritizovat současný stav a opřeli se (i osobně) do personálního složení ministerstva školství. Ve svém programu by se strana KJRB zaměřila na výuku práce s moderními technologiemi, která momentálně zaostává. Chtěli by do škol nakoupit 3D tiskárny, brýle s virtuální realitou, nebo ultrarychlé routery. To vše by zařídila firma zvolená jejich nestrannou komisí *mrk mrk*. Dalšími opatřeními by bylo posunutí začátku vyučování na pozdější hodinu a podpora sportu s důrazem na volbu – studenti by si podle KJRB měli vybrat, jakým sportem budou čas trávit. Kluci svou prezentaci zakončili mottem: „Kdo volí KJRB, volí naději“.

Jedenácté přikázání v podání týmu Trojramenný kríž (toto není překlep, opravdu se tak jmenují, pozn. aut.) zní: Nalož se svým časem rozumně! Ve své prezentaci se zabývali otázkou toho, co to je volný čas, jaké jsou jeho funkce, a jak jeho využívání, nebo naopak opomíjení, ovlivňuje náš život. Věděli jste, že otázka, jak trávit volný čas, se objevila až na přelomu 19. a 20. století? Souviselo to se zkracující se pracovní dobou. V prezentaci jsme se taky dověděli spoustu zajímavých dat. Každé páté české dítě nenavštěvuje žádný kroužek. Zatímco v jedenácti čte pravidelně každé druhé dítě, v patnácti už je to jen každý pátý. Děvčata se věnují více individuálním sportům, kluci zase spíš těm kolektivním. Trojramenný kríž se rozhodl uspořádat vlastní dotazník, ve kterém pokládal svým spolužákům otázku „Jak trávíš svůj volný čas?“ Mezi těmi tradičními se objevilo i několik ne zase tolik tradičních odpovědí. Publikum nejvíce pobavila odpověď „S kamarády venku, to asi neznáš lol“.

„Když dáte do školy a pokusíte se srovnat orla, kachnu, králíka a úhoře v jejich schopnosti plavat, létat, běhat a lézt, dostanete: úzkostnou kachnu, která ještě k tomu není dobrá plavkyně, zhrouceného králíka, demotivovaného orla a průměrného úhoře, kterého mají všichni učitelé rádi.“ Tímto příběhem uvedl svou prezentaci tým Proti proudu. Jak už bajka napovídá, zabývali se ve své prezentaci tématem alternativních škol a způsobů výuky. Ty totiž vycházejí právě z předpokladu, že každý z nás má jedinečné přednosti a ty je potřeba s respektem rozvíjet. Dozvěděli jsme se tak bližší informace o systému Montessori škol, domácím vyučování, unschoolingu a o svobodných školách. Velkou část prezentace publikum poslouchalo o zkušenostech prezentujícího Radmila, který strávil celých devět let základky vyučováním doma. Informace tak byly opravdu z první ruky.

Tým Trioláda se rozhodl publiku přiblížit školské systémy ve Finsku, Jižní Koreji a v Singapuru. Každý z těchto systémů klade důraz na jiné aspekty vzdělávání – ve Finsku je to svoboda žáků a přístupnost vzdělání všem, v Koreji zase etiketa a disciplína, Singapur je zase typický svým přístupem ke komunikaci a hlavně angličtině – ta je v tamějších školách rovnocenná mateřštině žáků. Trioláda se zabývali otázkou nošení uniforem, ideálního počtu žáků ve třídě nebo užívání moderních technologií. A ve všem mají jasno – uniformy jsou super, protože brání šikaně kvůli rozdílnému vzhledu, ideální počet žáků je šestnáct a místo sešitů a učebnic by děti ve škole fasovaly tablety. Kam se v těchto otázkách stavíte vy?

„Jak zpříjemnit učení?“ zeptal se tým Šťastný Buddha sám sebe. A taky si odpověděl. Ve své prezentaci se zaměřil na způsoby, jak se učit efektivně, ale zároveň zábavně a s lehkostí. Párové učení nám může pomoct pochopit probíranou látku z nového úhlu pohledu a vyžaduje po nás větší aktivitu. Přeci teprve, kdy umíme věc někomu dalšímu vysvětlit, jí opravdu sami rozumíme. Brainstorming nám může poodhalit, co všechno se probíraného tématu skutečně týká. Učitel tak může zjistit, co jeho žáky skutečně zajímá a objevit nové oblasti, které je potřeba při výuce pokrýt. Storytelling zase uvádí informace v kontextu a příběhy se přece pamatují lépe než fakta. Dějepis jako dobrodružný příběh? Ano, prosím! A v neposlední řadě takzvané exit tickets – shrnující aktivity na konci hodiny. I jednoduchá otázka „Co ses dnes naučil?“ může úplně změnit to, jak čas strávený ve škole hodnotíme.

Původně dvoučlenný tým Mangusty z Moravy byl na Krajském kole jen jednočlenný – jeden z dvojice bohužel onemocněl. I tak ale osamocená langusta ukázala, že má světu co říct. Mangustí jedenácté přikázání zní: Nezahadíš! Ano, máte pravdu, takové slovo neexistuje. Ale Mangusty měly dobrý důvod ho použít. Mezi lidmi se totiž podle nich pohybují skrytí hadi. A ti hadi mezi námi hadí. Na silnici, ve škole, v MHD, na internetu, všude. Jsou to všichni lidé, na jejichž chování máte chuť jim říct: „Ty hade!“ Hadi jsou všude, ohrožují své okolí, například neopatrným řízením, ale hlavně sami sebe. Bez hadů by byl svět hezčí místo. Problém ale je, že hadem se může stát kdokoli z nás – a ani o tom nevědět. A proto je dobré si před každou činností říct: „A nevadí to?“ Tak prosté to je.

Tým Karyatides se zabýval motivem vzoru. Učitel jako vzor má podstatný dopad na studenty. Učitelé mají ve své moci, jestli nás jejich předmět bude bavit. A tak můžou i nadané žáky dusit, nebo naopak ty nezaujaté obrazně „zapálit“. K tomu je ale, jak trefně poukázali na citát klasika, nutné sám hořet. A učitelé bývají bohužel spíš strašáky než inspirací. Naši učitelé by se podle nich měli inspirovat v antickém Řecku. To dalo světu řadu myslitelů, vědců, učenců a skvělých učitelů. Vždyť všechny univerzity světa doteď vycházejí z Platónovy Akademie. Sami členové týmu Karyatides by se raději inspirovali u samotných řeckých bohů – a to především u Pallas Athény.

Jak už název týmu JINAK vypovídá, přistoupili jeho členové ke své prezentaci jinak. V roli šéfů farmaceutické firmy představili publiku zázračný přípravek, který má změnit školství. Proč ale školství měnit? Na příkladu žáka Subjektu-P nám to objasnili. Subjekt-P se totiž stal cílovým feťákem. Co to znamená? Stanovil si cíl, dosáhl ho, a cítil radost. Tak si stanovil vyšší cíl. Jenže když dosáhl i toho, netěšilo ho to, jako napoprvé. Proto si stanovil ještě větší cíl. A takhle pořád dokola. A na tento styl učení, který je orientovaný především na cíl, se prezentující zaměřili. Jejich lék nesoucí název Procesim-progresol změní způsob učení. Jeho hlavními složkami je proces na bázi vize a progres. Obsahuje vitamíny ZV (zpětná vazba) nebo MV (malá vítězství). Ale pozor! Nadměrné dávkování lze považovat za doping, takže nikdy neberte víc než jednu tabletu denně. Jeho pravidelné užívání vede k efektivnějšímu vzdělávání, lepšímu přijímání vlastních chyb, růstovému nastavení mysli, a hlavně k souvislému a pravidelnému zlepšování se. Tak až příště uděláte nějakou chybu, vzpomeňte si, že cesta je cíl.

Následující prezentaci nám přednesl tým RFL. Představili nám, jak by změnili výuku na jejich škole. Snažili se vymyslet změny, které by se mohli zavést rovnou a bez větších finančních nákladů. Z hodin by například odstranili dlouhé monotónní proslovy profesorů, kdy žáci nedávají pozor a nudí se. Navrhli, že by žáci mohli být více zapojováni do výuky, tomu by mohlo napomoct používaní interaktivních tabulí nebo her a profesoři by tak měli větší možnost žáky zaujmout. Zmínili také problém, kdy žáci dané učivo zapomenou již po dopsání testu. Poukázali na neefektivitu zadávání domácích úkolů – ty studenti buď nedělají, nebo je ve škole opisují. RFL by chtěli by ve škole zavést princip projektové výuky, která by mohla být svou interaktivitou zajímavější jak pro učitele, tak pro žáky.

Tým Gymbuc elita se zabýval problematikou užívání prezentací ve školách. Většina učitelů je sice využívá, ale umí tuto technologii využít opravdu efektivně? Jako první se prezentující zaměřili na magické číslo 7. To je podle kognitivních psychologů počet prvků, které jsme schopní udržet v jednu chvíli v paměti. A jaký je průměrný počet slov na výukovém slajdu? Čtyřicet. Přitom obrázky dokážou komunikovat často velmi složité myšlenky poměrně jednoduchým a přístupným způsobem. Není tak divu, že prezentace využívající obrázky si pamatujeme více než šestkrát lépe než ty bez obrázků. Významným tématem prezentace byla takzvaná smrt Powerpointem. Co to znamená? Přeplácané slajdy obsahující kvantum informací, ve kterém se nedá vyznat, a k tomu ještě nepoutavý výklad, který je v podstatě jen čtením slajdů nahlas. Fuj. Takže jednoduše – obrázky, míň textu, víc mluvit!

Béčkaři z Vídeňky představili prezentaci, která se zabývala tématem jedenáctého přikázání – „lásku nezabiješ“. Po připomenutí všem známého klasického Desatera se tým dostal ke svému výkladu přikázání jedenáctého. Lidé by měli milovat, protože žijí pouze jednou. Podle nich neúplné Desatero tak doplnili o část, která ho tvoří celistvější. Lidé by se podle nich měli vyvarovat brzkému ukončování vztahů a hledat raději různé kompromisy. Poukázali na problematiku pornografie, která zkresluje pohled na lásku, vztahy, i samotný sex. Publikum pak odkázali na knihy Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše a Pět jazyků lásky, které se problematikou vztahů a naším fungováním v nich zabývají. Na závěr si publikum mohlo vychutnat záznam živého koncertu kapely Elán se svým songem nesoucím příznačný název – Jedenácté prikazanie. Co víc si přát.

V předposlední prezentaci představily Slečny ze Štatlu publiku svou verzi jedenáctého přikázání: „Vzdělávat se budeš“. Na úvod připomněly původní desatero, kdyby ho někdo neznal, podle kterého by se lidé měli řídit, aby žili dobrý život. Ale. Nechybí nám tam náhodou něco o učení? Lidé se vzdělávají už od narození. Od prvotního zkoumání světa postupně procházím mateřskou a základní školou, většina pak i střední a vysokou. Ale školou to nekončí. Učíme se zkrátka celý život. A abychom se mohli učit efektivně, je potřeba vědět, kde se nám učí nejlíp. Děvčata preferují své pokoje, kde mají klid. Ale jsou schopné se učit také v knihovně nebo se svými kamarády. Učení bychom ale neměli věnovat všechen svůj volný čas, důležité jsou přestávky, dostatek spánku i různé koníčky. Školou bychom se podle jejich názoru neměli příliš stresovat, známky opravdu nejsou to nejdůležitější.

Jako poslední se svou prezentací vystoupily Učitelky století. Představily, jak by učily ony samy, kdyby byly učitelkami. Chtěly by do výuky vnést více spolupráce, zároveň by dávaly dohromady i děti, které se navzájem neznají. Spolupráce by využívaly například u testů nebo zkoušení. Studenti by se mohli navzájem doplňovat nebo si klást otázky. Nechtěly by používat klasické učebnice, ale více využívat moderních technologií. Což mají matematicky podložené. Elektronické přístroje by totiž ve výsledku mohly vyjít levněji než klasické prezentace a sešity. Využívaly by efektivního učení, více metod, aby žáci látku lépe pochopili. Vnesly by do hodin humor a možná i vlastní zkušenost. Nebo by dané téma doplnily praktickou ukázkou nebo tematickým videem. Zdůraznily by, kde se dané téma může využít i v běžném životě. Chtěly by, aby škola začínala až v devět hodin, kdy mozek více funguje. Také by zdůrazňovaly informace o současném světovém dění, které je pro studenty také důležité. Známky podle nich nejsou jediným ukazatelem žákových schopností. Preferovaly by menší počet studentů ve třídě, aby se učitel mohl žákům věnovat více individuálně. A ve třídě by zároveň byl vetší klid a studenti se mohli více soustředit na probírané téma.

A kdo vyhrál? Rozšířená bedna vypadá následovně:

1. místo Šťastný Buddha
2. místo JINAK
3. místo Karyatides
4. místo Trioláda
5. místo Mangusty z Moravy
6. místo Trojramenný kríž

Na první dva týmy (možná tři, kdo ví) se těšíme na Grandfinále, a na ty ostatní snad příští rok. Dneškem to totiž pro mnohé teprve začíná.