T&T Jak zaujmout diváky a publikum
V sále, kde budete prezentovat, vás čeká hodně nervozity. Proto jsem více než přesvědčena, že teď je ten moment, kdy je třeba své ego trošku pohladit. Až budete stát před všemi těmi lidmi ať už na finále či krajském kole, řekněte si v duchu: „Je to dobrý, skoro už jsem to zvládnul“. Protože pokud jste se opravdu dobře připravili, v tuto chvíli jde „JEN“ o to, dobře začít.
Možná se vám zdá, že to zlehčuji, nicméně vážně si myslím, že to tak je. Pokud jste si udělali dobrou rešerši, cvičili, jak máte mluvit, znáte svou prezentaci i pozpátku, nechali jste doma jeansy a jste se svým týmem nějak hezky a přirozeně sladěni, a pokud jste nebyli v noci na punkovém koncertu, takže jsou vaše hlasivky nyní v pořádku, stačí už jen dojít před lidi, nadechnout se a začít.
Víte, čím opravdu uděláte porotě radost? Pokud nezačnete prezentaci pomocným slovem TAKŽE. Myslíte si, že ho nepoužíváte? A co ta strašlivá věta: Takže dobrý den… Pokud se vám stává, že si prostě nemůžete pomoct a neumíte to říct bez toho, řekněte si to v duchu. Funguje to. Pokud jsem vám právě nekonečně vystresovala, tak na to zapomeňte, a radši to řekněte. Ale berte to tak, že budete mít malý náskok, pokud ne.
Další věc je úsměv. Porota ví, že jste uvnitř naprosto zničení, a proto se bude usmívat na vás. Zkuste jí to oplatit. Zkuste dát trochu úsměvu i publiku. Ukažte konkurenci, že se nebojíte a zářivě se usmívejte. K úsměvu dále patří i oční kontakt. Nekoukejte se do země, věřte tomu, že to lino pod vašima nohama není zajímavé. Dívejte se na všechny lidi v sále, přejíždějte je očima, zastavte se občas u někoho z nich. Nevybírejte si jednoho člověka, kterého budete deset minut propalovat pohledem plným děsu a strachu.
Myslím, že nebudu ani zmiňovat, že se máte pokusit zaujmout, to už z Prezentiády vychází samo, ale zkuste dostat porotu i publikum do varu. Pokud prezentujete nějaký předmět, mějte jej rozhodně sebou. Kolovat jej však nechte až na konci vaší prezentace, aby nedošlo k tomu, že publikum ztratí pozornost. Pokládejte řečnické otázky, se kterými budete cítit, že se i ostatní budou schopni ztotožnit. A pokud se budete ptát na otázku někoho z publika, dobře si tuto osobu otestujte přitom, když mluvíte. Jak se na vás dívá, jak reaguje na to, jak mluvíte.
A pak, když už se vše bude blížit ke konci, si pořádně promyslete poslední věty. Je dobré, když poslední věta je pointou nebo alespoň opakováním toho, co už jste řekli. Nekončete prohlášeními typu: „A to je asi tak všechno, co jsem chtěl říct“. A dejte také možnost lidem se zeptat, a pokud se stane, že nevíte, přiznejte barvu – nikdo není dokonalý.