O barvách a fontech aneb jak to má vlastně vypadat?
Už jste se od nás dozvěděli, jak vymyslet dobrý nápad. Taky jsme se vás snažili přesvědčit, že dobrá rešerše vám pomůže stát se odborníkem. V posledním článku jsme pro vás srovnali Powerpoint a Prezi. A další krok je poměrně jasný - > jaký to bude mít design.
Pokud už jste se dostali se svou prací tak daleko, že už o tématu víte vše a rozhodli jste se, v čem prezentaci budete „vyrábět“, je na čase si říci i něco k barvám a k písmu. Není totiž nic horšího, než když máte skvěle zpracované téma a realizace vám to pokazí.
Pokuste se teď zapomenout na vše, co vám řekli ve škole. Z vlastní zkušenosti vím, že každý říká něco jiného. Nejjednodušší je držet se vlastní intuice a dodržet pár pravidel:
Černobílá prezentace pouze s textem a nic víc je sice možná řešení zapomenutého úkolu ve škole, ale ne projektu, kterým chcete zaujmout. Použijte barvy. Pokud si nejste jistí, jaké máte použít, inspirujte se životem. Klasické pravidlo na oblečení max. tři barvy - je dobrá jistota. Pokud používáte hotové šablony, zkuste si ji sami trochu poupravit – porota to ocení.
Je důležité také vědět, že i když je dobré, mít prezentaci barevně, nesmí barevná složka zničit viditelnost. Proč jsem mluvila o instinktu – pokud budete dělat prezentaci např. o moři a všude budou modré fotografie, bylo by nevhodné mít ve stejné modré i pozadí. Nebo žlutá a bílá jsou sice hezká módní kombinace, ale žluté písmo na bílém pozadí neuvidí ani ten nejlepší z vás.
K tomu se váže i další problematika. To, že vypadá prezentace skvěle na monitoru vašeho počítače, neznamená, že tak bude vypadat i na bílé stěně či promítacím plátně. Zkuste prezentaci někomu promítnout, ať víte, jak je vaše práce čitelná. Musí ji být schopen přečíst člověk i z poslední řady.
Vše co už jsem uvedla výše, se týká také obrázků. Tedy, optimální velikost, aby byly vidět na plátně i na monitoru, barva pozadí, díky které vyniknou a ne naopak. U obrázků pak doporučuji jediné – vyfoťte si je sami, pokud to jde. Zaprvé budou vaše – nemusíte tím pádem řešit autorská práva. Když jsou vaše, je na nich to, co chcete, aby tam bylo. Nemusíte vysvětlovat, že část obrázku tam vlastně nemá patřit.
Pokud se nebojíte svou prezentaci rozhýbat, určitě to udělejte, ale v tomto případě svou fantazii trochu zchlaďte. Používejte pouze jeden druh animace. Zvolte jej tak, aby byl na pohled příjemný, neustálé problikávání nikoho nenadchne. Odvážlivci se možná pokusí si prezentaci načasovat. I v tomto případě bych byla velmi opatrná. Tréma dělá svoje, ať se vám nestane, že budete mluvit rychleji či pomaleji než doma u počítače.
Když vše barevně ladí, „stačí“ už jen něco napsat. Písmo je neméně důležité. Na každém snímku prezentace by mělo být stejné. Opět připomínám pravidlo, že na monitoru je to opravdu mnohem blíž než na plátně, volte proto velké písmo – minimálně 20 bodů.
Dalším častým kamenem úrazu jsou fonty písma. Máme dva druhy – patkové a bezpatkové. Patkové písmo (patka udržuje naznačenou linku) se člověku čte pomaleji, ale lépe se pamatuje, proto se doporučuje používat jej pro nadpisy. Fonty bez patky se nám čtou lépe, proto je vhodné použít je ve zbytku textu. Další častou chybou je používání podtrženého textu. Pokud chceme něco zdůraznit, použijte tučné písmo. Jedná – li se např. o název knihy, použijte kurzívu. Podtržený text používáme pouze u odkazů.