T&T 10 – Co dělat, když nevíte, co dělat

09.04.2013 | Adéla Šrutová | Tipy a triky

 

Bez ohledu na to, jestli jsme profíci či amatéři, může nás během vystoupení zasáhnout panická ataka. Sucho v puse, ruce zatnuté v pěst, ledový pot, vytřeštěné oči a v hlavě vymeteno. Co teď? 

 

 

Pro prevenci před panikou je dobré naučit se první dvě až tři věty nazpaměť. Prolomí to ledy a nemusíme se bát toho, že nevíme, co říct na úvod. Naopak je ale hloupost učit se zbytek prezentace jako básničku. Pokud nemáme opravdu dobrou fotografickou paměť, stejně nám nějaké slůvko vypadne a je zaděláno na průšvih. Rozhodí to nejen řečníka, ale i jeho dva další kolegy. Lepší je mít rozdělené úseky prezentace a mluvit přirozeně.

Pokud se ale přece jen stane nějaká nehoda, nehroutí se kvůli tomu svět. Příkladem může být vystoupení loňského vítězného týmu Ad Fontes na finále v Praze. Jedna ze soutěžících se ve své promluvě zasekla a nevěděla co říct. Pohotovým zásahem jejího kolegy však kvalita vystoupení neutrpěla. Ba právě naopak – ukázali, že mezi nimi funguje perfektní týmová spolupráce, což je jedna ze složek hodnocení. Díky tomu, že slečna na videu získala oporu svých kolegů, mohla se uklidnit a později plynule pokračovat v prezentaci, jako by se nic nestalo, což jí nakonec vyneslo uznání poroty. (04:30)

 

 

Co tedy dělat, když nevíme, co máme dělat? V případě pouhého „přeřeku“ je lepší plynule pokračovat v promluvě. Opakování problémového slova nám jen zamotá jazyk a rozhodí nás to natolik, že budeme chybovat dál. Navíc vrácením se k chybě na ni ještě více upozorníme a přitáhneme pozornost posluchačů právě tam, kde ji mít nechceme. Pokud najednou nevíme co říct a polykáme naprázdno, musíme doufat v pomoc spoluhráčů. Pokud však sama nepřichází, není to ještě důvod k panice. Buď v sobě najdeme nadhled a zavtipkujeme na vlastní účet, nebo prostě předáme slovo někomu z kolegů, kteří tím získají čas se vzpamatovat z našeho škobrtnutí a mohou navázat.

Každopádně nepropadejte panice a nenechte se vykolejit. Pro každý případ mějte nachystaný krizový scénář, kdy každý člen týmu počítá s tím, že případně zasáhne a zachrání svého kolegu. I když se vám během prezentace něco nepovede, nemusí to znamenat úplný konec. Vždyť i umění improvizace patří k bodovaným a hodnoceným aspektům prezentace!