T&T 5 - Rétorické dovednosti

12.03.2012 | Zdeněk Záhora | Tipy a triky

Co se vám vybaví, když slyšíte slovo rétorika? Tušíte, do jaké doby sahá jeho vznik? A zejména - myslíte si, že rétoriku ovládáte?

Co je rétorika?

Pojem rétorika má své kořeny v antickém Řecku. Základem je právě řecké slovo RHESIS, které označuje řeč. Pod slovem RHETOR se skrývá označení pro řečníka. Ale netýkalo se běžně hovořícího občana, ale mistra slova – tedy člověka, který dovedl mluvit mistrovsky.

Doba vzniku rétoriky sahá až do 5. století před naším letopočtem. Proč? Odpověď je nasnadě. Čas od času bylo nutné, aby se sešla celá obec a rozhodla o nejzávažnějších otázkách, které bylo nutné posluchačům vyložit. Protože v té době neexistoval ani tisk, natož rozhlas či televize, hlas řečníka musel ovládnout celé náměstí či amfiteátr. Nutností byla zřetelná výslovnost a řeč jasná, přesná a srozumitelná. A přesvědčivé argumenty byly samozřejmostí.

Rétoriku můžeme definovat jako umění mluvit a jednat s lidmi. Je učením o tom, jak působivě formulovat myšlenky a získávat tak posluchače na svou stranu. Jejím hlavním nástrojem je řeč, která s sebou nese výměnu myšlenek a záměrů mezi partnery.

Rétorika si můžeme představit jako určitý subsystém komunikace. Zatímco komunikace je bohatší o neverbální projevy a další okolnosti, rétorika bývá někdy redukována jen na techniku slovního projevu.

Proč je dnes rétorika aktuální?

Nová vlna zájmu o rétoriku v současné době není ničím nahodilým. Vždyť potřeba dobře pracovat s hlasem je nutná v každodenním praktickém životě a prostupuje téměř všechna zaměstnání – manažery, zaměstnance bank, obchodníky, učitele, právníky a další. O hercích či zpěvácích ani nemluvě.

Řečnické umění

Dovednosti, kterými by měl každý schopný řečník oplývat, zahrnují již oslovení publika a schopnost překonat počáteční trému. Podstatou každého projevu je samozřejmě zajímavý, jazykově bohatý a živý přednes, při němž řečník neustále monitoruje účast publika, jeho pozornost a únavu, reaguje na tyto aspekty a přitom využívá bohaté škály nástrojů přednes oživujících. Nedílnou součástí řečnického vystoupení jsou rovněž vhodné prvky neverbální komunikace a takové zakončení projevu, které ideálně zanechá stopu v paměti posluchačů.

Nejčastější nedostatky řečníků

Lze shrnout, že v současné době se potýkají řečníci zejména s monotónností projevu (neboli hlasovou nudou). Ta nastává tehdy, když řečník s hlasem správně nepracuje, neintonuje. Projev tedy nemůže působit pestře ani přitažlivě.

Dalším velkým nedostatkem je čtení textu a s ním spojená malá orientace na posluchače. Řečník vždy musí mít přehled o svém publiku a svůj projev mu přizpůsobit! Je přece rozdíl přednášet problematiku odborníkům v dané oblasti a laikům. Rozdíl může být například i mezi posluchači mladší či starší generace.

Vhodný není ani příliš odborný jazyk, který řečník užívá neúměrně svému publiku často jen proto, aby působil kvalifikovaně. Často se také vyskytuje nedbalá výslovnost či nespisovnost, která dokáže kvalitu projevu velmi snížit, případně přílišné odbočování od tématu. Problém může být i s časovou organizací celého projevu. V neposlední řadě lze zmínit nedostatečné nadšení řečníka tématem, kterým se zabývá.

Tipy pro dobrého rétora

Základem je se na projev před publikem dobře připravit. Již Aristoteles, který patří nepochybně mezi řečníky s obrovským odkazem, zdůrazňoval nutnost:

invence – tedy nápadu a volby tématu, o němž budeme přednášet,
organizace – rozdělení a uspořádání látky,
stylu – stavby řeči, která by vždy měla být přizpůsobena publiku,
zapamatování – řečník by měl projev ideálně znát zpaměti. Tolerovat lze určitou osnovu. Nikdy by ale nemělo dojít ke čtení celých vět!
přednesu – tedy již samotné fáze prezentace, kde řečník zúročí všechny své dovednosti a poznatky.

Před samotným vystoupením je nutné se pro projev nadchnout. Pouze řečník, který svým projevem žije a je do tématu viditelně vtažen, může oslovit své posluchače. Ale při svém nadšení na ně nesmí zapomínat a své vystoupení jim přizpůsobit (například vnímat jejich únavu a vnést oživení v podobě historky z praxe, zapojit je do projevu a podobně). Již příchod řečníka do místnosti či přednáškového sálu musí být promyšlen. Publikum totiž řečníka vnímá od samého počátku. Nutností je se po posluchačích rozhlédnout, podívat se ideálně na každého z nich. A teprve ve chvíli, kdy řečníkovi publikum věnuje plnou pozornost, projev zahájit, a to vhodným oslovením. Bez počátečního navázání kontaktu s posluchači jen těžko lze počítat s úspěchem projevu!

Pokud se dostaví tréma, což se na začátku vystoupení může stát, dá se s ní naučit pracovat. Je například doporučeno se prvních pár vět naučit zpaměti. Tréma obvykle brzy zmizí. Řečník by se měl vyvarovat bariér mezi sebou a posluchačem, například nestát strnule za řečnickým pultem. Lepší je se při projevu vhodně pohybovat. Důležité je také správné dýchání, s nímž musí umět řečník hospodařit. To mu umožní vhodným způsobem frázovat, tedy logicky zaokrouhlovat větné celky a nadechovat se na správných místech.

Přesná a pečlivá artikulace, tedy výslovnost jednotlivých hlásek, by měla být pro řečníka samozřejmostí. Lze ji trénovat prostřednictvím vhodných cvičení a říkadel. Správný řečník musí dbát na dostatečný přízvuk. Větný přízvuk je vždy spojen s významovým jádrem výpovědi, tedy s nejzávažnějším slovem věty. Nutné je také dodržovat vhodné mluvní tempo. Závisí na věcném obsahu promluvy a na postoji řečníka ke sdělovanému obsahu. Síla hlasu by vždy měla být přiměřena prostoru, v němž je mluvený projev pronášen. Hlasový orgán není ale vhodné hned od počátku přepínat! Samozřejmostí je i vhodné zakončení projevu. Pokud se podaří do závěru vnést nějakou tečku – citát, výzvu pro posluchače a podobné prvky, jistě se projev zapíše do jejich paměti.

Pojďme tedy naše rétorické dovednosti uplatnit!

Autor: Ing. Lenka Holečková

O autorovi:

Ing. Lenka Holečková je absolventkou Vysoké školy ekonomické v Praze, kde se v rámci specializace Podniková ekonomika a management zaměřila především na malé a střední podniky a oceňování podniku. Následně působila několik let v bankovnictví jako úvěrový analytik. V současné době studuje na Vysoké škole ekonomické doktorské studium na Fakultě financí a účetnictví a zabývá se tam mimo jiné výukou rétoriky.