T&T 7 - Jak zaujmout diváky a porotu

13.03.2011 | Pavel Šíma | Tipy a triky

Existuje spousta návodů a triků, jak prezentaci udělat správně. Ale navzdory tomu jsou některé rady realizovány špatně. Jak opravdu zaujmout posluchače a neodradit je? To je tématem dnešního článku.

Je porota znuděná? Zaujměte ji některým z našich triků.


Vizuální stránka prezentace

Ačkoliv Prezentiáda vychází z PowerPointové prezentace, za žádnou cenu by neměla předstihnout výstup řečníka.

CHYBA: Slidy hýřící barvami, textem, animacemi a videem. Možná, že jsou na první pohled líbivé, ale mysl a pozornost posluchače zaměstnají natolik, že se řečník může postavit třeba na hlavu, ale více pozornosti publika si nezíská.

TIP: Spíše než slidy, okouzlete publikum sami sebou, svým výstupem. Mějte na paměti, že v tu chvíli jste středem pozornosti a byla by škoda ji odvádět někam jinam. Chcete přeci, aby si vás každý zapamatoval, nebo ne?

 

Kontakt s publikem

Každý divák si chce být jistý, že řečníka zajímá a že je celá show pro něj. Zkuste mu vyhovět!

CHYBA: Znuděnost nebo nedostatek zaujetí pro to, co říkáte, jasně hovoří o tom, že vás to vůbec nebaví a nezajímá. V tu chvíli přestanete zajímat i diváka, který je rovněž znuděný a vaším výstupem otrávený.

TIP: Prezentování vás musí bavit a vaše energie musí „přelézt“ i na diváka. Na druhou stranu, i to by se nemělo přehánět. Řečnické otázky směrem k publiku naznačí, že své posluchače dobře vnímáte a odezva je pro vás důležitá, vyhněte se však přímým otázkám typu: „Ano, přesně vy, pane v červenomodrém tričku…!“ nebo přímému pohledu do očí někoho z posluchačů. To působí na každého podvědomě velice agresivně a vzbuzuje negativní pocity. Uhýbat pohledem také není řešení. Optimální je vybrat si spektrum lidí, které v průběhu mluvení přejíždíte pohledem a místo přímého očního kontaktu se díváte na oblast krku posluchačů. Na vzdálenost několika metrů nikdo nepozná, že se nedíváte přímo do obličeje a budete působit velmi přirozeně.

 

Prezentujte hlavně sebe

Proč kopírovat ostatní, když sami jste naprosto jedineční lidé? Vložte do prezentace část své osobnosti.

CHYBA: Bezvýrazná prezentace, do které nevložíte něco svého, nebo originálně akčního sice nikoho neurazí, ale ani nezaujme. Výstup, ve kterém chybí jakýkoliv váš nápad, může odvykládat místo vás kdokoliv jiný a publikum si toho ani nevšimne.

TIP: Nemusíte nutně vykládat staré rodinné historky. Stačí, když budete prezentovat svůj vlastní názor. Každé vaše slovo rázem bude mnohem opravdovější a uvěřitelnější.

 

Zaujměte pohybem

Oči posluchače a pak i pozornost utečou ke zdobení stěn místnosti ve chvíli, kdy se postavíte na jedno místo a budete tam stát jako zařezaní. A jakmile se na vás nebude nikdo dívat, tak nebude nikdo ani poslouchat.

CHYBA: Každý z nás má v sobě aspoň trochu trémy. I přes to solný sloup nikdo nevydrží pozorovat dlouho. Přehnaná gesta naopak posluchače vyděsí.

TIP: Vytvořte si svoje „akční pole“, ve kterém se nebudete plést spoluhráčům a které bude jen vaše. Stačí jeden či dva metry a udělá to divy. Mluvíte právě vy? Udělejte krok a půl dopředu směrem k posluchačům, hned si vás začnou všímat. Upozorňujete na obrázek, který je v prezentaci? Udělejte mírnou rotaci horní části těla a ukažte na obrázek rukou. Není to nic těžkého, publikum neusne a vy uvolníte napětí v těle.

 

Příprava není všechno

Připravit se prezentaci není totéž jako naučit se roli po vzoru herců. Obsah prezentace má její tvůrce většinou dobře v paměti a přibližně tuší, co u jakého slidu hodlá říci. Pomocí mohou být pomlčky v prezentaci, které tvoří osnovu prezentace.

CHYBA: Spolupráce v tříčlenném týmu může být naprosto zničena tím, že se každý z členů naučí svou „řeč“ zpaměti a má přesně určeno po kterém slovu svého kolegy má začít mluvit sám.

TIP: Je v pořádku, když si mezi sebou rozdělíte, co bude kdo říkat, ale zapomeňte na učení se zpaměti. Jednak potom snáze uděláte chybu a takové přeřeknutí vás může všechny naprosto vykolejit. Navíc to každý pozná. Text, který se učíme nazpaměť, nás při následném odříkání nutí změnit intonaci a použít jiné frázování, než jaké používáme při běžné řeči, a posluchači i porota si toho hned všimnou. Navíc přechod mezi tím, než jeden skončí a druhý začne mluvit, působí křečovitě a násilně. Mnohem lepší je, když každý má svou část, kterou po svém podá sám slovy, která mu do pusy sednou nejlépe, a následně předá slovo kolegovi způsobem, že se na něj při posledních slovech podívá a mírně kývne hlavou nebo podobně.

 

Hlavně však nezapomeňte být sami sebou. Tak hodně štěstí!