) T&T #9 - Verbální a nonverbální projev a časté chyby - Prezentiáda

T&T #9 - Verbální a nonverbální projev a časté chyby

19.04.2010 | Petr Soukeník | Tipy a triky

Druhý článek série o rétorice... Tentokráte o verbální a neverbální komunikaci a jejich častých chybách.

 

Verbální komunikace

Jedná se o výměnu informací mezi lidmi prostřednictvím mluveného nebo psaného jazyka. Řečník, mluvčí musí mít na zřeteli, co a komu chce sdělit, posluchač, adresát se stává jeho aktivním partnerem.

Cílem každého sdělení by mělo být předání informace s tím, aby příjemce sdělení jednoznačně porozuměl, podávanou informaci pochopil a mohl dále zpracovávat.

V komunikaci záleží vždy na vztahu mezi mluvčím a adresátem, co a jakým způsobem mluvčí sděluje, v jakém čase a prostoru se k adresátovi obrací. Jasnou výhodou pro každého řečníka je, když ví, jakému publiku bude přednášet nebo s kým bude diskutovat.

Efektivitu výkonu řečníka ovlivňují tři základní faktory. Již zmínění posluchači, prostor a čas.

Pokud jde o prostor, je dobré vědět, v jak velké, jak osvětlené, akusticky způsobilé místnosti hovořit. V žádném případě nesmíme přepínat svůj hlas. Naučíme se a budeme používat mikrofon.

Vymezený čas se řečník naučí rozvrhnout. „Malé odbočení od tématu“ musí zůstat skutečně malé.

Při projevu je nejdůležitější vlastní zaujatost pro téma a přesvědčivost výkladu.

Mluvčí si musí svůj komunikační záměr předem promyslet a ptát se na podnět, cíl a obsah svého sdělení:

  1. Koho chci informovat nebo aktivizovat?
  2. Proč a o čem chci informovat?
  3. S jakým cílem chci aktivizovat?

Skutečně dobrý řečník nezapomíná na empatii (vcítění se do role posluchače). Je tak dobře připraven, že může při projevu neustále sledovat zpětnou vazbu publika.

 

Zlozvyky řečníků 

  • tendence ke "školometskému" poučování (snaha předat co nejvíce informací v co nejkratším čase)
  • mnohomluvnost, odbočování od tématu
  • nepřiměřená gestikulace (přehnaná i nedostatečná)
  • záliba ve frázích vypůjčených z denního tisku
  • nedbalá výslovnost, tzv. "šumlování"
  • monotónnost (chybná intonace, špatné frázování, obecně nedostatečná práce s hlasem)
  • časté vyplňování pauz v myšlení parazitními slovy nebo zvuky (ehm, ééé, tedy, prostě, samosebou, rozumíte apod.)
  • věnování pozornosti pouze několika posluchačům
  • ohlašování, že bude něco vysvětleno později, k čemuž nedojde

 

Nonverbální komunikace

Nonverbální - mimoslovní komunikace je nezastupitelným doprovodným prostředkem komunikace slovní, důležitým prostředkem vzájemného pochopení a porozumění. Součástmi nonverbální komunikace jsou mimika a gestikulace, pohled, pohyb, dotyky, držení těla, chování i způsob oblékání.

Naše ruce, ramena, nohy nehovoří o nic méně než náš jazyk a jsou upřímnější! Řadu znaků této němé řeči máme vrozených, dalším se můžeme naučit. Správné pochopení řeči lidského těla je součástí poznávání lidí i sebe sama. Mimoslovní komunikací dáváme najevo emoce, pocity, nálady, afekty, zájem o sblížení, vědomí o tom, kdo jsem já, a kdo jsi ty. Mimoslovní komunikace tak může ovlivnit a změnit postoje partnera nebo řízení chodu vzájemného styku.

Mimoslovní komunikace se zpravidla vyjadřuje:

  • přiblížením a oddálením
  • výrazem tváře
  • postojem a pohyby
  • gesty, pohledy a  tónem řeči
  • úpravou zevnějšku

Na druhém člověku nás nejdříve zaujme jeho tvář. Výrazem tváře - mimikou - se vyjadřují především emoce (skutečné i hrané). Jsou to: štěstí, překvapení, strach, radost, smutek, rozčilení, spokojenost, zoufalství, znechucení, zájem i nezájem...

Pro řečníka je nutné, aby výraz jeho tváře odpovídal obsahu verbálního sdělení. V této souvislosti připomínáme, že evropská kultura mezilidských kontaktů reaguje rozpačitě na americký úzus tzv. profesionálního úsměvu téměř v každé větě. Je nevyhnutelné, aby mimoslovní komunikace byla průhledná a nedvojsmyslná, aby podporovala slovní vyjádření.

 

Chyby, které děláme:

  • rychle měníme mimiku (přehnané grimasy, afektované pohyby)
  • nápadně a přehnaně gestikulujeme
  • strnule sedíme za stolem
  • přešlapujeme nebo se pohupujeme na místě
  • nejsme dostatečně upraveni, zanedbáváme osobní hygienu
  • používáme manýrismy (hraní si s perem, kroucení vlasů, uhlazování šatů atd.)
  • komunikujeme v nekulturním prostředí

 

 

Autorka článku paní PaedDr. Marie Pešová, CSc. je odbornicí na rétoriku. Autorka působí více než než 10 let v soutěži Středoškolská odborná činnost jako porotkyně v celostátním kole pro oblast "Kultura a umělecká tvorba", vyučuje rétoriku na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity a v neposlední řadě vzdělává pedagogy v Národním institutu pro další vzdělávání učitelů.