Čas roztáhnout křídla!

Patricie Solaříková: Hlavní je si z neúspěchu nic nedělat

Přinášíme další rozhovor se známou osobností. Tentokrát s herečkou Patrícií Solaříkovou, známou hlavně ze seriálu Ulice, kde už od roku 2005 ztvárňuje postavu Terezy Jordánové. Prozradila nám, jak se dostala k herectví, přestože ho nestudovala a jak se staví k trémě a k hraní.

Poprvé jsi hrála v seriálu Ranč U Zelené sedmy. Kolik ti tehdy bylo a jak ses k této roli dostala?

Když jsem točila druhou sérii, která pro mě byla sérií první, tak mi bylo něco kolem dvanácti let. V té době jsem chodila do dramatického kroužku. Přišli tam lidé z České televize vybírat dětské herce. Pozvali mě na kamerovky a ono to vyšlo.

Měla jsi tehdy trému?

Řekla bych, že v tom věku jsem si trému ještě neuvědomovala. Možná právě proto to vyšlo, že jsem z kamerovek nebyla tolik nervózní.

Jak se vypořádáváš s trémou nyní?

Trému mám před každým představením. Myslím si, že mít trému je dobré, protože tě to udržuje v bdělosti. Zkrátka tak, aby člověk nezakrněl.

Máš nějaké rady, jak ji zvládnout?

Nemám konkrétní rady jak trému zvládnout. Teď už vím, že tréma po několika minutách po začátku představení opadne.

Říkala sis po své první roli, že bys chtěla být v dospělosti herečkou?

Stát se herečkou nikdy nebylo mým cílem. Zkrátka se mi to v životě přihodilo a já jsem za to moc ráda, protože mě to baví.

Je pro tebe těžké naučit se scénář?

Po dvanácti letech v Ulici už mám relativně dobře vytrénovanou krátkodobou paměť. A v divadle si člověk po dvouměsíčním každodenním zkoušení text zapamatuje, i kdyby nechtěl. (smích)

Filmu se věnuješ od mládí, ale divadlo hraješ teprve rok. Je to pro tebe změna?

Změna to určitě je. Mezi divadelním a filmovým herectvím je přeci jenom rozdíl. Jsem ráda, že jsem měla možnost s divadlem začít a učit se tak něco nového.

Určitě se ti někdy stalo, že ses spletla nebo si zapomněla text? Co jsi v tu chvíli dělala?

Myslím, že takzvaná okna jsou u herců poměrně běžná věc. Před kamerou to nevadí, protože se to dá přetočit. Na divadle je to trochu horší, ale důležité je zachovat klid a pořád něco dělat nebo říkat. Hlavní je, aby divák nic nepoznal.

Stal se ti za ten rok u divadla nějaký trapas, na který bys nejraději zapomněla?

Zatím naštěstí ne a doufám, že to tak i zůstane. (smích)

Stává se ti, že tě diváci kritizují? Jak se s tím vyrovnáváš?

Pokud je to konstruktivní kritika, sdělená slušným způsobem, snažím se si z toho něco odnést a případně na tom zapracovat. Ovšem, pokud na mne někdo vulgárně útočí, neberu si z toho vůbec nic.

Co bys poradila malým začínajícím stydlivým prezentátorům, takovým jako Anička Studnička?

Hlavní je si z toho nic nedělat a nebrat život moc vážně. Chybama se člověk učí a i chyby nás posouvají dál. To znamená netrápit se tím, když se ti něco nepodaří, ale naopak to brát jako příležitost ke zlepšení.

 

Patricie Solaříková (*1988) se představila na televizních obrazovkách poprvé v seriálu Ranč u Zelené sedmy, kde si zahrála trochu zakřiknutou Aničku Studničkovou, spolužačku a přítelkyni jednoho z hrdinů. Nejznámější je její role Terezy Jordánové ze seriálu Ulice, kterou ztvárňuje již od roku 2005. Vystudovala střední odbornou školu – management obchodu a služeb. Po maturitě studovala na Empire – jazykové škole a v roce 2015 úspěšně absolvovala obor humanitní studia na Metropolitní univerzitě. Nyní ji kromě seriálů můžeme vidět také v Branickém divadle, například v inscenaci Na správné adrese aneb Holky z inzerátu.